Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází.
Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. A co je zajímavé, hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty.
Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.
--------------------------------------------------
A já k tomu jen dodávám, že podobný princip můžeme vidět někdy i v partnerských vztazích. Když to těm dvěma neklape a hádají se, přijde i ten vztek, který je od sebe nakonec odtrhne. A donutí je najít si vztah nový. A i když je to někdy drsné, je to asi nejlepší řešení. Jinak by spolu setrvávali v nějakém nefunkčním vztahu a ubližovalo by to oběma. Takhle je to postrčí k novým a snad i lepším zítřkům. Tolik postřeh Madooka :-)
2025 ©