Pod zorným úhlem psychických věd jeví se nám život i mnohé děje v docela jiném světle, nežli nám jej líčí materialismus. Člověk, odchovaný materialismem a povrchním náboženstvím, zapomněl na příkaz svého lidství, na jeho důstojnost. Nenalézáme mezi lidstvem uplatněný zákon lásky. Člověk znehodnotil svého bližního, ale znehodnotil i sám sebe. Ty nesčetné vraždy, sebevraždy, krádeže, podvody, smilstva atd. jsou toho dokladem.
Schází tu ten svatý zápal touhy žíti pro něco šlechetného, dobrého, pracovati a potřeba-li káže, zápasiti pro vyšší ideály duševní, ale schází také ta opravdová radost ze života a množí se případy omrzelosti života, nejruznějších vražd a sebevražd.
Mnohý, chtěje uniknouti trampotám nebo spravedlnosti, jež ho má stihnouti za spáchaný čin, končí sebevraždou. V násilném útěku ze života vidí mnohý spásu. Měl jsem příležitost se přesvědčiti, že často jsou to malichernosti, které přivádí člověka k omrzelosti, jsou to duševní boje, zklamané naděje a mnohé jiné a jiné příčiny, o nichž dnešní člověk ničeho neví.
A mnohdy není to nic jiného, než příval různých vlivů a sil astrálních a duševních, pod kterými člověk nevědomý klesá, hyne. Kdyby však věděl, jak ubrániti se různým přívalům, kdyby viděl hlouběji do svého života, bylo by jinak.
Nechť mluví zde příklady.
Jistý úředník podváděl a defraudoval delší dobu peníze podniku, u něhož byl zaměstnán. Jeho činy přinesly ovoce a vše přišlo na světlo. Dotyčný se zastřelil. Když po několika měsících byl spatřen na žádost příbuzných jasnovidcem a konečně i přiveden k projevení se, byl zjevný následek jeho vraždy v největším stupni. Byl úplně vyčerpán, šláb, pln úzkosti a strachu, k tomu žal a zoufalost života dovršovaly kritický stav jeho. Litoval a prosil o pomoc. Neušel následku. Tělo zničil, leč duše trpěla a trpěla hodně dlouho. Život náš jest všude s námi, my jsme tím životem, jehož stav iest takovým, do jakého jej uvedeme, bez rozdílu či zde neb v záhrobí.
Jiný případ. Mladík končí svůj život oběšením. Není ani podstatného důvodu sebevraždy - nechce se mu poslouchat a pracovat, jak vysvítá z listu, zanechaného rodině, který končí slovy: „nechce se mi ze světa, ale musím". Byl to člověk slušný a nikdo, kdo ho znali, nechtěli ani věřiti, že by tento spáchal sebevraždu. Ve vhodné chvíli, aniž by jasnovidec něco tušil, podal jsem mu kousek látky od nešťastníka a tážu se, co vidí. Videc odpovídá: „Vidím mladíka nadprostřední postavy. Chvěje se. Vidím ho státi pod stromem, pomýšlí na sebevraždu. Tážu se dále: „Můžeš vysledovati příčinu tohoto činu?" A videc praví: „Vidím sílu (elementární výtvar), pod níž již skončilo takovým způsobem více lidí a ještě skončí. Síla tato jest vytvořena v dobách plebiscitu, ze msty a snahy po pomstě a vraždě a nyní se uplatňuje na lidech". Tážu se dále vidce: „Co se děje s mladíkem?" a dostává se mi v odpověď: „Vidím ho jako ducha, je sláb, ve stavu úplné neujasněnosti a fluidální bytost tlačí ho k jakési svatyni a čitím, jakoby chtěla tímto okolím působiti na jeho bytost a vymaniti ho z vlivů, pod nimiž spáchal sebevraždu".
A konečně ještě jeden projev sebevraha.
„Dobrý večer! Podivíte se, že přicházím k vám — neznámý. Znám vás podle jména již dlouhá léta, kdy jsem ještě žil na zemi a konal své povinnosti. Znám vás pode jménem spiritů.
Dnes jsem u vás a chci vám říci kus pravdy, aby vám byla užitečnou. Je vám někdy v životě těžko, bolno — bylo tak i mně. Přišly doby, kdy z velikého stal jsem se malým a trpěl jsem. Utrpení bylo nemalé. Pozoroval jsem, kterak zmírám pomalu a tu přišly momenty, které mne dohnaly k tomu, že jsem se stal sebevrahem. Vám jest mi to možno říci. Věřte, rád bych byl dnes rádcem každému, kdo dostane se na zcestí. Útěkem ze života pozemského nezměnily se mé bolesti a utrpení. Nešťastný okamžik postavil mne do těžké situace. Stanul jsem sám před sebou zklamán, neboť jsem seznal, že ani rána z revolveru mne z utrpení nevyprostila. Vím dnes, že jsem obyvatelem říše duchů. Kdykoli se přiblížím k domácnosti, jsem jakoby něčím odpuzován, ač tam jsou ti, s nimiž byl jsem rodinně svázán. Je mi líto činu, neboť následek jeho lpí na mne.
Prosím vás, zachraňte zoufající. Kdybych mohl, vystoupil bych na tribunu a křičel do celého světa své zkušenosti, že trpím a že žiji dál. Dnes chápu, že stává určité něco, co řídí běh života. Jsem ztrestán a známky ponesu dosti dlouho. Vím, že budu si často ještě postrachem. Vedle bolesti, jež sžírala můj život, přišla nová rána, kterou jsem si zasadil. Dnes jsem jasnější mysli, ale vím, že se má obloha zas zatemní. Nemohu se pohybovati a choditi, jak bych si přál. Jsem vázán na určitá místa a trpím. Kdyby byl nějaký lékař, jenž by mne vyléčil, nevím, co bych mu dal.
Setkáte-li se s lidmi zoufajícími, vynaložte, prosím vás, všechny síly pro jejich záchranu. Vím, že docela jinak jsem si vše představoval. Sešel jsem se s mnohými, kteří trpěli jako já a smrt jim byta vysvobozením, mi pak novým utrpením, Ať stýkám se s těmi, které jsem zanechal — přichází chvíle, kdy se mi ztrácejí a já jich nevidím.
Jen dítě občas přijde ke mně, aby mi přispělo pomocí. Nemyslete však, že dítě pozemské, nikoli.
Budte dobrotivými k zoufajícím a pomozte jim. Jdu zase a přeji vám všeho dobrého".
Takovéto ukázky stačí zajisté, aby posvítily do zákulisí sebevrahů.
Kdyby lidstvo znalo nauky spiritismu, kdyby mělo příležitost přesvědčiti se, že násilným útěkem ze života nevyhneme se utrpení, zato však jeho usměrněním, pochopením zákonů ovládajících náš život, vítězilo by i v těžkých chvílích životních. Schází tu právě poznání, jež přináší spiritism a schází zde ocenění vlastního života, pochopení jeho svatosti a důstojnosti našeho lidství. Schází zde poznání těch zákonů karmy, znovuzrození a pokroku, které materialism zastřel lidstvu.
Zůstává si stejným, padá-li člověk pod vliv síly, či koná-li čin z jiných pohnutek. Je-li čin vykonán, přichází následek, který nekončí zastavením dechu, ale jeho působení jest dalekosáhlé i za hranicemi hmoty.
Mnoho lidí ovládáno jest různými duchy a silami a ti končí v jejich tenatech život, plní blázince a podobně. A spiritism přináší zde osvětlení. Kdy bude lidstvo schopno ho pochopiti — poznati?
Sebevražda v každém případě jest zlem a člověk, čím výše stoupá na žebříku svého vývoje, tím více si váží svého života, tím více jej zušlechťuje, ba on dbá, aby jej ani nepootravoval alkoholem, nikotinem, on jde dál a snaží se vstoupiti v harmonii s vesmírem, s nekonečnem.
Jak směšně to potom zní, křičí-li některý pisálek v novinách, že se někdo stal sebevrahem ze spiritismu.
Spiritism přináší klad života, svítí jako zářné slunce na stezky našeho pochodu a odvádí od zla a těžkosti. Že v dnešní době děje se tolik vražd a sebevražd, není divu. Materialismus ve všech jeho formách jest na vrchole a na následky čekati není potřebí. Ne samé rozumářství, ale i očista života, zušlechtění citů a srdce má nás vésti po cestách zemského života a pomáhati se vyhnouti úskalím, které před námi leží. Mnoho jest v moci člověka, tento však musí věděti, chtíti a pozvedati bytost svou ku sférám vyššího rozvoje a pokroku.
Autor: J. Rösner Spiritistická revue 1925 č.9
Jen zde dodám, že pomocný duch klubu Horev, také hovořil o tom, že sebevražda sice není hříchem ale ani spásou. I když v článku výše vidíme, že sebevražda spíše přitěžuje. Madooc Wayfaarer
Odkaz na deník klubu Horev: http://magiehermetismus.bloger.cz/Knihovna-ke-stazeni-download/Denik-klubu-Horev
2025 ©