Spiritistická zpráva - Neobyčejné noční zjevy v Nové Skvařavě v Polsku.

Psali jsme již několikrát, že záhadné zjevy zaznamenány jsou v po­slední době u všech národů. V přítomné době přinesl polský deník.

Domek rodiny Zinové v Nové Skvařavě v Polsku, ve kterém se dějí strašidelné zjevy.

Tisk a jmenovitě „Illustrowany Kuryer Codzienny" dlouhá pojednání z pera okresního soudce Dr. Alexandra Kučery o neobyčejných zjevech v Nové Skvařavě v Polsku, kterým tento byl osobně přítomen.

Jakmile se jmenovaný soudce dozvěděl o strašidelných zjevech v Nové Skvařavě v domě Ivana Ziny, hned vydal se na cestu.

Bylo to 26. března 1928 právě o polednách, kdy dorazil do rodiny Zinovy, která sestává ze 601etého otce, asi 40-ti leté matky, tří dcer: 18-ti leté Nastusi, 9-ti leté Jewki, 5-ti měsíční Kasi a 12-ti letého bratránka Piotra Ziny.

První prací Kučerovou bylo vyslechnouti rodinu i vůkolní očité svědky a zaprotokolovati si slyšené zprávy. Ze zpráv, které obdržel, bylo jasno, že v domě lítají brukve a brambory, které, přijde-li tam nějaký zvědavec, lítají mu na hlavu. Děje se tak obyčejně po západu slunce, ale někdy i za bílého dne. Na místo zjevů dostavily se různé komise obecní, okresní správy ze Lvova, Varšavy, dům obstoupen vojskem, leč házení neustalo. Jednoho dne na zemi ležící pytel bram­borů povstal sám jako člověk, rozvázal se a brambory z něho vylétávaly.

Otec napadené rodiny — Ivan Zin — hledal pomoci na všech stranách, u různých lidí, kněží, byly konány jisté obřady, ale vše ukázalo se bezvýsledným, neboť zjevy uplatňovaly se silněji a silněji i za pří­tomnosti velkého počtu osob.

Dr. Kučera především vyzkoušel co do mediumity všechny členy rodiny Zinovy a shledal, že jedině sám Piotr Zina reaguje na vliv sugesce a hypnosy.

Světnice, ve které se zjevy děly, jest obyčejná selská (chíopska izba) s kuchyní a velikou pekařskou pecí. Okolo stěn jsou lavice a pod těmito stojí v koších brukve a brambory.

Ve dvorku, několik kroků ode zdi „izby", byl broh s brukvemi a bramborami.

Dr. Kučera vyžádal si, aby téhož večera mohl tráviti sám s ro­dinou Zinovou, což se také stalo. Po západu slunce čekali všichni na první zjevy, které se ale neobjevovaly. Na upozornění domácího, že duchové se asi cizího bojí, odešel soudce na chodbu. Sotva ale opustil místnost, tu v necelé půl minutě vyletěl plechový talíř z poličky a dopadl do středu světnice.

Nemohlo to ani jinak dopadnouti, nežli, že Kučera vrátiv se, soudil na podvod se strany rodiny Zinovy.

Nebylo však potřebí již vycházeti, neboť zjevy se nyní i před soudcem děly. Brukve a brambory lítaly až na ramena soudcova a tento viděl jasně, kterak samy z košů se zvedaly a pluly vzduchem. Aby nějaká fysická osoba házela brukvemi a bramborami bylo naprosto vylou­čeno.

Když doktor Kučera došel k přesvědčení, že se tu jedná o pů­vodce mimofysického, navrhl, aby si uspořádali seanci se stolkem, chtěje tak dojiti k dalšímu odhalení.

Posadili se tedy okolo dubového stolu, utvořili řetěz, světlo zha­sili a očekávali dalších zjevů, na které nebylo potřebí dlouho čekati, neboť v několika minutách počal se stolek hýbati a na vyzvání Ku­čery počalo ve stolku silné škrábání. Byla ustavena narychlo abeceda a stolek dle ní odpovídal v ruském jazyku, že duch, způsobující veškeré tyto zjevy jmenuje se „Mychajlo".

„Mychajlo" projevil nyní o sobě, že jest duchem zemřelého prvního muže paní domácí, že již 40 dní přebývá v domě Zinově, jest jim přítelem a chce jim pomoci i finančně. Na kladené otázky doktorem Kučerou odpovídal „Mychajlo" správně. Konečně se stolek zvedl a lítal ve vzduchu.

Doktor Kučera žádal nyní „Mychajlo", aby mu něco donesl na památku. Po těch slovech trhnul stolek sebou, poodešel kousek dále, po čtyřech minutách vrátil se rychle zpět a na povrchu stolu nale­zena jízdenka. Po rozžehnutí světla poznal Kučera, že jest to jízdenka, kterou ještě dva až tři kilometry od domu Zinova zahodil.

Tento přínos Kučeru velmi překvapil, neboť si nemohl představiti, kterak na cestě vyhozený lístek mohl se k němu dostati.

Soudce žádal poznovu, aby mu bylo něco jiného přineseno, a dostalo se mu hřebíku ze zdi. Koněčně žádal, aby jim přineseny byly peníze. Po uplynutí několika vteřin přinesl stolek na sobě rakouskou ban­kovku. Soudce tázal se domácích, co soudí, odkud asi bankovka po­chází a tu se mu dostalo vysvětlení, že na protější straně stavení jest komora, v níž ve skříni má dcera Nastusi šaty a mezi nimi má uscho­vané i staré rakouské bankovky, což také se ukázalo býti správným.

Po chvíli odpočinku uspořádána ještě jedna seance. Stolek hned v začátcích mocně se hýbal, ba později pohyboval sebou tak, že to uvedlo malého Piotrka do smíchu. Smích Piotra však rozhněval „My­chajlo" do té míry, že stůl vletěl na chlapce a kopal ho nohami. A jen největší laskavostí soudce podařilo se „Mychajlo" utišiti a zachrániti hocha, leč ještě naposled stolek po třikráte přeskočil přes hlavu hocha, naháněje mu pořádně strachu.

Když Nastusia otázala se -„Mychajla", proč vlastně nás straší, dostala tak mocný políček, že od bolesti až vykřikla. A nyní „Mychajlo" bez jakékoli příčiny počal třískati nohami stolu o podlahu, vyskakoval, několikráte vyskočil soudci i na hlavu a konečně sypal do tváře a na hlavu soudce písek a prach, takže byl nucen tvář a hlavu si umýti.

Soudce dále praví: „Ve chvíli, kdy požádal jsem „Mychajla", aby se manifestoval a podal nám ruku, cítil jsem, kterak jakási síla, po­dobná silné ruce muže, uchopila mne za rámě a kroutila mi jím tak mocně, že jsem bolestí sténal a naříkal. Jednak ze strachu, jednak bolem donucen, zvolal jsem: „Mychajlo, prosím tě, dej mi již pokoj, mám již dosti důkazů tvé síly a přítomnosti." — Prosba pomohla a „Mychajlo" mne pustil.

Podráždění „Mychajla" projevilo se však stolkem. Stolek lítal v po­větří, narážel tak mocně na zdi, že jeden ze sousedů, když to uslyšel, přiběhl se podívati co se děje. Sotva vešel do světnice, počaly na něho lítati brukve velikosti lidské hlavy a narážely s takovou silou o zdi a dveře světnice, že se celý dům zrovna chvěl ve svých základech.

Na peci bylo zříti blýskati se a Zinové, když zřeli, co všechno ten „Mychajlo" vyvádí, velmi se báli, klekli na kolena a prosili mne o záchranu.

Rozsvítil jsem světlo a jevy ustaly. Měli jsme toho všichni dosti. Po této pekelné kanonádě nalezli jsme pod dveřmi hromadu velikých brukví. Rovněž na poličce v talířích a miskách ležely brukve a k mému údivu nenadělaly tam žádné škody. Rozbit byl jediný obraz. Též jsme slyšeli, kterak několikrát mocně udeřily brukve do budíčku, ale ne­uškodily mu.

Chtěje zvěděti, jak se to děje, že neobyčejně veliké brukve vy­cházejí prostě ze stěny světnice, postavil jsem se o půlnoci za rohem stavení a tiše sledoval. Pojednou z brohu, který byl dva kroky přede mnou, bylo slyšeti slabý šelest a tu zřel jsem pohybovati se slámu, kterou byl broh pokryt a konečně jsem i viděl, kterak sláma jest z brohu sbírána a kladena vedle. Na to slyšeti bylo jasně lidské kročeje, jakoby člověk kráčel blátem a vlekl za sebou slámu. Nebylo viděti nikoho, ač noc byla jasná.

Halucinace zraková i sluchová jest naprosto vyloučena, neboťpozději ve společnosti Ivana Ziny jsem zjistil, že broh, ve kterém uloženy byly veliké brukve, byl odkryt, sláma byla uložena stranou, ač před tím téhož večera bylo zjištěno, že broh byl nedotčen.

Soudce dále vykládá, že byla právě 1 hod. po půlnoci, když se vrátili do světnice, a tu vzhledem k tomu, že mu bylo o půl třetí jiti na nádraží do Glinska, zanechali dalších experimentů a ulehli. Byli vyčerpáni a rádi by si byli odpočinuli, avšak sotva bylo světlo zha­šeno, již bylo slyšeti šelest a slabé klepání.

Soudce si ulehl v obleku na lavici a tu cítil jasně, kterak jest s něho trhán a stahován kožich.

Rodina se svěřila soudci, že před několika dny v noci byla dcera Nastusia dušena a znepokojována.

O půl třetí loučil se okresní soudce Alexander Kučera s rodinou a odcházel na nádraží. Když při plném světle překročil práh, snesl se plechový talíř z poličky k jeho nohám.

Soudce dodává, že jakákoliv halucinace jest vyloučena, sám těší se dobrému zdraví, pevné vůli a zná, jak bylo hned z prvých řádků poznati sugesci, hypnosu, magnestism a podobné vědy.

A tak je zase o jeden mocný důkaz více, že stávají tu sféry a bytosti, k nimž materialismus cesty dosud nenalezl a nenalezne. Neboť ti, kteří nalézají nové perspektivy života, vzdalují se jeho břehů.

Posel Záhrobní r. 1928