O celém ději píší nám tamnější bratří následovně: Dle protokolu, jichž záznamy o schůzích našeho spolku pravidelně vedeme, na pokyn vůdčího ducha Tuchananiho (adepta Inda), zakoupilo medium br. Klímovič na 40 metrů bílé tkanice a dne 18. listopadu 1926 došlo k prvému spoutání media tak, jak náš obrázek ukazuje.
Obr. 1. Spoutané medium Klímovič Martin. Fotografováno s celou skupinou přísedících.
Poněvadž medium nalézá se v úplném hlubokém stavu transu (3. stupeň magnetického spánku), po odpoutání a vrácení se k vědomí vyslovilo přání, že o věci nic neví a chtělo by se viděti, jak asi v tomto stavu vypadá a pak na naše přání všech, uvolil se ochranný duch ještě jednou celou věc provésti, abychom si tedy připravili potřebné tkanice (40 metrů) a přibrali k tomu fotografický přístroj.
Nato přikročeno k druhé zasedánce dne 13. ledna 1927. Vše bylo upraveno tak, jak činí se při všech seancích pro materialisace, okna byla pečlivě zavřena a zakryta, by žádné světlo z věnčí nemohlo vniknouti. V pozadí bytu natažena záclona, kterou jsme sami upravovali a medium, br. Klímovič, posazeno před oponu, kde jsme i my všichni byli soustředěni, tvoříce společný kruh (vizte obraz 1.). Vše bylo správně prohlédnuto a pod přísnou kontrolou všech přítomných.
O 8. hodině večerní projevil se ochranný duch a dal nám v delším projevu vážné poučení o působení neviditelných sil kolem nás a nato dán povel k utvoření tmy — světla byla zhasnuta. Fotografický přístroj asi na dva metry od media byl pohotově a 40 metrů dlouhá tkanice navinutá na kartonu, tvořící podélné klubko, ležela na menší židli uprostřed kruhu.
Když pak nastalo po zhasnutí světla hrobové ticho, takže bylo slyšeti každý dech jednotlivce, tu neviditelná síla béře tkanice a započíná poutání br. Klímoviče. Všichni přítomní slyší šustěni tkanice, kolem media ve vzduchu se vlnící. (Vizte obraz 2. a 3.).
Přítomní naslouchali a vše pozorovali; jednotlivci pak viděli následující: Sestra Berková bílé mlhoviny, sestra Niklíková vice bílých ruček, sestra Chladová bílou mlhovinu, sestra Šimková vidí bílou mlhovinu, která krouží nad br. Klímovičem, bratr Čapka vidí promítání oné tkanice vůkol br. Klímoviče, bratr Bartošík též to samé, sestra Gergelová vidí tři bílé mlhoviny. Dalši bratři a sestry, vidí promítání oné tkanice.
S fotografickým aparátem pracuje br. Bartošík z Kostic. Poutání trvalo neviditelnými silami 4 minuty 11 vteřin. Při tom fotografuje br. Bartošík dvakrát potmě, kde nebyl žádný výsledek. Pak bylo nařízeno rozsvítiti světlo neboť bytost praví: „Dílo jest dokonáno" a všichni žasli nad tímto spoutáním. Bylo přikročeno k dalšímu fotografování tří snímků a to: 1. Všichni přísedící; 2. Medium z předu; 3. Medium ze zadu. Při odpoutávání oné tkanice jsme shledali, že medium jest tak pevně spoutáno, že není možno vše volně odpoutati. Museli jsme použiti nůžek ku roztříhání oné tkanice. Nejtěžší bylo odpoutávání rukou, které byly tak mocně utaženy, že nebylo možno protáhnouti přes jednu tkanici ani nůžky, museli jsme použít kapesního nože tam, kde veškeré tkanice jsou vedeny přes spoutané ruce vzad.
Náš největší úžas byl nad tímto mechanickým spoutáním, jak toto bylo provedeno.
Můžeme a dokazujeme, že toto dílo jest provedeno na čistém základě oněch vznešených bytostí, kde jest veškerý klam a podvod vyloučen, kde byla přesná kontrola všech přísedících, kde nebylo žádné jiné osoby přítomno, která by chtěla podvodným způsobem spoutání provésti, což všichni stvrzujeme vlastnoručními podpisy: Bratři: Z, Z., Č, B., T.; sestry: K., Z., Ch., B., B, M., T, G, K, Č„ Š, S.
Co týče se přínosů dle zapsaných protokolů, dovídáme se následující: První křemel jsme obdrželi 25. července 1925 při tmě. Sestra Berková vidí jasnovidně mlhovinku a v ní jiskru, která se blíží.
Druhý přínos jsme obdrželi 1. dubna 1926; jest to hmota z cizí planety.
Třetí přínos jsme obdrželi 28. července 1926 a pochází ze skály Atlantické země, kde jest teď Atlantický oceán.
Poslední přínos udál se za plného světla a to takto: Na daný pokyn rozsvíceno je světlo a tu po malé chvíli, když nastal úplný klid, vidí všichni přítomní jak medium, které sedělo v transu se sepjatýma rukama jako k modlitbě, zvedá zvolna ruce, rozpřahuje je do výše a pak spojuje, tak jako když něco ze vzduchu chytá; pak ruce spojené klade na stůl a pod nimi nalézá se úlomek nerostu (kamene), který dle podání duševního má pocházet ze skály atlantické, která nalézá se na dně moře Atlantického, kde byla kdysi krajina bohatá a zalidněná ve věku dávno minulém, v dobách předpotopních. Když pak ponořily se tyto končiny do hlubin země, vzniklo na těchto místech přesunem vody nynější moře, nesoucí jméno po zaniklé pevnině „Atlantické".
Meškal jsem osobně na místě a vyšetřoval celou záležitost. Všichni přítomní svědci tvrdí to samé, jak výše uvedeno (ač zaujatost proti mediu je dosti veliká), takže o nějakém klamu neb eskamotáži nelze zde vůbec mluvit a proto přáli bychom si jen, aby úkazy ty se zdarem dále při plném světle se opakovaly a tak podán byl důkaz i těm, kteří ještě pochybují. Sezemský Karel, redaktor t. I.
Posel Záhrobní 1927
2025 ©