Příběh o muži a klášteře

Muž jel autem, které se mu porouchalo zrovna blízko kláštera.

Zaklepal tam tedy na vrata.
Otevřel mu starý mnich. Muž mu vysvětlil, co se mu stalo a požádal o nocleh.
Mnich ho milostivě uvedl do kláštera, hojně ho pohostil a dokonce mu opravil i to auto.
Když se muž pokoušel usnout, zaslechl podivný zvuk.

Ráno se mnicha na tento zvuk ptal,
ale ten jen řekl: „To ti nemohu prozradit. Nejsi mnich.“ Muž byl sice zklamaný,
ale poděkoval a šel svou cestou.

Po několika letech se tomu muži porouchalo auto před tím
samým klášterem. Mnichové ho uvítali, pohostili a dokonce opravili auto.

V noci uslyšel ten
samý podivný zvuk, který už slyšel tenkrát před lety. Ráno se ptal, co to bylo za zvuk, ale mnichové
odpověděli: „To ti nemůžeme prozradit. Nejsi mnich.“ „Dobrá, dobrá. Umírám zvědavostí.
Jak se tedy stanu mnichem?“ „Musíš procestovat svět a pak nám říct, kolik je na světě stébel
trávy a kolik zrnek písku. Když to zjistíš, staneš se mnichem.Muž se vydal splnit tento úkol.
Vrátil se za čtyřicet pět let a v klášteru oznamoval: „Procestoval jsem svět a zjistil jsem,
na co jste se ptali. Na světe je 145 236 284 232 stébel trávy a 231 281 219 999 129 382 zrnek písku.“
Mnichové odpověděli: „Blahopřejeme. Teď je z tebe mnich. Nyní ti ukážeme cestu k tomu zvuku.“
Přivedli ho k dřevěným dveřím a hlavní mnich řekl: „Ten zvuk je za těmito dveřmi“
Muž vzal za kliku, ale dveře byly zamčené. Řekl tedy: „Mohu dostat klíč?“ Mniši mu dali klíč a on
odemkl dveře.

Za dřevěnými dveřmi však byly ještě jedny – kamenné. Požádal o klíč k těmto
kamenným dveřím. Mniši mu jej dali, on je odemkl a našel dveře vyrobené z rubínu.
Požádal mnichy o klíč a když mu jej poskytli, našel další dveře ze safíru.

Tak to pokračovalo
přes smaragdové dveře, stříbrné dveře, topasové dveře a ametystové dveře.
Konečně mniši řekli: „Tak toto je poslední klíč k posledním dveřím.“ Muž si oddychl, odemkl
dveře, vzal za kliku a za těmito dveřmi celý ohromený našel příčinu toho divného zvuku.
Ale tobě to nemůžu říct, protože nejsi mnich.