Dle časopisu „Das Neue Licht" vypráví F. Řebák. Svaz „Revalo" (Revalobund) uveřejňuje vyšetřování ing. Grunewalda, znamenitého to badatele, který odebral se na podnět jmenovaného svazu do Černovic. V následujícím sdělujeme jen protokol výpovědí hlavních svědků. Ing. Grunewald praví: Jako podstatné budiž v začátcích podotknuto, že výslech svědků, konaný dle mých směrnic první neděli, byl dle možnosti přesný, protokolární, t. j. ústní výpovědi byly ihned notovány, jak se to při úředním vyslechnutí děje, a sice za přítomnosti a účasti dvou právníků, stát. návladního Dr. Bibringa a advokáta Dr. Meyer Ebnera. Takovým způsobem nepracovalo se dosud na žádné z četných mezitím podniknutých výprav.
Kromě obou jmenovaných pánů, zastupujících „Černovické všeobecné, noviny" a mne byli, jakožto zástupci tisku, přítomni resp. přímo zůčastněni výslechu: vrchní lékař Dr. Wittner, Dr. Kassner a p. Laufer za „Četnovický raník", p. Klein za Černovické všeobecné noviny". Jako soukromí členové expedice byli přítomni p. Setník a p. Trichter se sestrou, jakožto majitelé laskavě zapůjčených automobilů.
V Zamostea vyslýchali svědky hlavně státní návladní Dr. Bibring a vrchní lékař Wittner. Oba páni vedli také prokol v rumunském jazyku, z prvu každý zvláště; později převzal tuto práci Dr. Wittner sám, kdežto Dr. Bibring si dělal jen některé poznámky.
V určitých přestávkách předčítal mně Dr. Wittner protokol v německém překladu, který jsem současně stenografoval. Pokud jsem vše mohl sledovati, byl překlad svědomitý a pouze místy zdánlivě oproti rumunskému textu Dr. Wittnera zkrácený. Následující protokol je sepsaný dle mého stenografu, a co se týče věcného obsahu, jest identický s původním protokolem a staly se v něm jen malé změny jazykové.
Výslech omezen byl jen na několik málo svědků inteligentních, od nichž bylo lze očekávati věcně pokud možno nejsprávnější vyprávění jejich zážitků. Byly to tyto osoby: Učitel ze Zamostea Joan Teodorescu, mladý farář zamostejský Dr- Iliescu, mladý hajný ze Zamostea Joan Nicolai Ostafi, převor govorejského kláštera Joanit Jeremicinc. Výslech byl velmi důkladný a svědkům bylo zdůrazněno, že jest zapotřebí nejpečlivější věcnosti, ježto se jedná o zjištění ryzí pravdy v zájmu vědy. Svědkové byli nejprve nerušeně vyslechnuti a po skončení jejich výpovědí byly kladeny jim otázky k dalšímu objasnění. Výslech dál se na samém dějišti událostí, ve farářově domě a za nepřítomnosti faráře a proto mohli svědkové situaci přesně popsati a jednotlivé příběhy, o něž se ponejvíce jednalo, zřejmě a okázale vylíčiti.
Výslech ve příbytku farářově mne velmi uspokojil, neboť jsem měl, jakož i jiní členové komise, dojem, že se svědkové upřímně vynasnažili líčiti své zážitky věrně dle pravdy, v té míře ovšem, pokud sahala jejich paměť.
Čeho svědek neviděl nebo neslyšel vlastními smysly, označil výslovně jako přesvědčení z třetí strany. Zjevy, o nichž některý svědek mohl zjistiti pouze konečný účinek, (jako na příklad, upadnutí nějakého předmětu na podlahu), byly také uvedeny jako pouhá částečná pozorování se správným odůvodněním, že nesledoval průběh předchozího pohybu, nebyv na počátek příběhu připraven. V jiných pak případech očekávali vědomě, že se něco stane a proto mohli celý průběh dobře sledovati. Že by tito lidé byli snad uchváceni davovou psychosou a líčené události byly halucinacemi (jak se vícekrát „Černovický raník" snažil dokázati), o tom nemůže po dojmu získaném z výpovědí svědků býti vůbec řeči. Svědkové tito vyprávěli, co zdravými smysly zažili.
Zvláštní obdiv vynutila u mne okolnost, že tito selští lidé nepřijímali prostě ony zjevy, ale že v jistém smyslu sami experimentovali, vyvolávajíce různé příběhy a čekajíce často s velkou trpělivostí, až se odehrálo něco nového.
Výpovědí učitele Joana Teodorescu.
„Jednoho dne vyprávěl mi náš mladý farář Dr. Iliescu, že byl u něho sedlák Ilie Zugun z Talpy, a sdělil mu, že od té doby, co se jeho dcera Lenorka vrátila z návštěvy od babičky v Buhai, lítají v jeho domě kameny, které padají na hlavu a velice je děsí. Kromě toho řekl mi v tentýž den talpský učitel Popovici, že mu při vkročení do pokoje Ilie Zuguna, otce Lenorky, přiletěla konev na hlavu. Konev se zvedla z podlahy, udeřila ho do hlavy a vrátila se pak na své místo. Dále mi bylo sděleno, že příštího dne byl farář Dr. Iliescu volán do Talpy, aby modlitbami vyhnal ďábla z domu Zugunova a že mu při překročení prahu přiletěla vařečka na hlavu. Hrůza jím projela. Po vykonání modliteb opustil farář dům, kdežto ostatní tam zůstali. V domě tom potom prý to na nejrůznější způsob řádilo. Solnička, hrnec a jiné nádobí lítalo jedno přes druhé. Faráři byly tyto události dodatečně vyprávěny, .osobně jich nezažil.
Když se starý farář Joan Macarescu o těchto věcech dověděl, navrhl, aby mu přivedli Lenorku do domu, aby se mohl pro její duševní spásu modliti. Přivedl ji mladý farář Iliescu, V první večer Lenorčiny přítomnosti přišel jsem i já. Kromě mne byli v pokoji Dr. Iliescu, hajný Aleco Vieru, starý farář a jeho syn, kostelník. Pohleďte: Zde v koutě (na pravé straně ode dveří, když se jde dovnitř) visí na stěně etažérka s různým kuchyňským nádobím. Hned vedle, mezi ní a kamny, vidíte těžkou dřevěnou truhlu (130 cm dlouhou, 60 cm Širokou a 60 cm vys.). Na této seděli mladý kostelník a Lenorka a sice tak, že první seděl na straně vedle etažerky. Tu se najednou překlopil hrnec, plný baršče (zeleninové polévky) a obsah jeho se rozlil na etažerku. Překlopení samotné neviděl nikdo z přítomných. Bylo jen slyšeti šramot u etažerky, což vzbudilo pozornost, takže jsme ihned všichni tam pohlédli a pozorovali právě překlopený hrnec. Dle mého názoru jest naprosto vyloučeno, že by snad dívka mohla hrnec převrhnouti, poněvadž vzdálenost mezi ní a nádobou byla příliš veliká a mimo toho seděl kostelník mezi hrncem a dívkou. Já sám seděl jsem při tom příběhu na posteli starého faráře, přesně naproti etažerce. Pokoj byl osvětlen petrolejovou lampou visící na stěně okenní.
Za krátko na to slyšel jsem náhle, jak malý plechový podnos (tácek), který ležel dříve na nejspodnější desce etažerky, udeřil do stropu a hned potom viděl jsem jej spadnouti na zem. Když se to stalo, bavili jsme se právě a nečekali ničeho podobného. Jsem člověk jasného rozumu a velice mě ten příběh zarazil. Proto jsem se nyní rozhodl, že upřu svůj zrak na určitý předmět, abych viděl, co se bude díti a takto prováděl jsem jakousi autoanalysu. K tomu účelu upřel jsem zrak na konev, stojící u okenní stěny na podnožce; konev byla až na okraj plná vody. Asi za pět minut viděl jsem, jak se konev pozvolna zvedla as půl metru kolmo do výše a vrátila se kosmo na druhý konec podnožky, kde pak zůstala státi. Všecko to se stalo, aniž by byla rozlita jediná kapka vody. Při této události seděla Lenorka u okna na lavici, naproti místu starého faráře. Mladý farář seděl stranou. Já sám jsem seděl na hraně truhly vedle kamen, mladý hajný Vieru seděl na lavici u okna těsně vedle konve, starý farář na posteli. Všechny přítomné osoby pozorovaly příběh svýma očima. Druhým nebylo nápadné, že jsem měl zrak upřený na konev. Bylo úplně vyloučeno, že by někdo z nás mohl rukama pohybovati konví.
Potom jsem na chvíli vyšel ze světnice. Když jsem se vrátil, viděl jsem starou posluhovačku farářovu, která za mé nepřítomnosti byla vešla, na podlaze klečeti a se křižovati. Otázal jsem se, proč to dělá. Vyprávěla, že moje čepice, která dříve ležela na truhle vedle etažerky, se zvedla a letěla stejným směrem ke stropu jako dříve podnos a odtud spadla na podlahu- Potom se zvedly talíře z kamen a na cestě zpět se rozbily.
V tentýž večer vybuchla ještě láhev petroleje; bližších podrobností nemohu určitě udati. Příštího dne rozbily se vnitřní tabule okna této světnice, kdežto zevní zůstaly celé. Nejprve mi bylo řečeno, že se rozbila tabule naproti farářovu místu. Přijda před dům, uslyšel jsem divný cinkot; ihned jsem pohleděl do okna nacházejícího se poblíž dveří a spatřil jsem, že se také v tom okně rozbila vnitřní tabule. Při přesnějším pohledu zjistil jsem, že na podoknici ležel kamínek a střep hrnce, včera rozbitého. Potom jsem se podíval na druhé, jehož vnitřní tabule se nejdřív rozbila a spatřil jsem tam kousek cihly. Pak jsem se vrátil do světnice, sebral ony předměty s oken a vyhodil je před dům. Příběh ten udál se kolem 11. hod. dopoledne- Mimo mne byli v pokoji starý farář a Lenorka.
Záhy potom, asi o 12. hod. polední, dal farář uvařiti na kamnech baršč. Náhle slyším úder a vidím, že hrnec s barščí padl doprostřed světnice na podlahu otvorem dolů, takže obsah vytekl. Směr, kterým se hrnec nesl, jsem neviděl. Když se to stalo, byli v pokoji farář, služebná, Lenorka a já. Na můj podnět měnila Lenorka několikrát místo. Chtěl jsem zjistiti, zda při těch zvláštních událostech, stále se opakujících, nebyla nějakým přirozeným způsobem zúčastněna. Mohu říci, že při tomto příběhu Lenorka určitě nevzala hrnec z plotny. Fakta, jež jsem vyprávěl, udála se během dvou dnů, kdy Lenorka byla zde ve farářově domě. Později, jak mi bylo sděleno, se prý také stalo, že byly najednou dva kruhy z plotny nalezeny u prahu. Viděl jsem je tam potom. Kruhy byly nalezeny po ráně, kterou farář a Lenorka nejdřív byli slyšeli.
Druhý večer bylo mimo jiné usneseno, nechati ve světnici kromě Lenorky a starého faráře pouze velmi srdnatého jinocha Joana Ostafi, kdežto my ostatní jsme vyšli před dům a dívali se oběma okny dovnitř. Světnice byla osvětlena petrolejovou lampou ví&ící na stěně kde Lenorka stála, nemohu si vzpomenouti. Ostafi proklínáním vyzýval. Tu mu přiletěl hrnec z kamen na prsa. To ho však podráždilo k dalšímu proklínání a také řekl: „Přijď jenom, ďáble!" Z, venku jsem slyšel otřesy truhly. Potom pravil Ostafi: „Ďáble, ty tu bednu nezdvihneš, pomohu ti". Při těch slovech uchopil truhlu na straně kamnům nejbližší. V tom okamžiku přiletěl mu na hlavu vál ležící za kamny a zranil ho do krve mladík se pokřižoval, ježto se mu to zdálo přece jen hrozné. Ti, kdož bezprostředně po události s válem vešli do světnice, mohli ještě viděti Ostafiho se křižovati. Mimo mne přihlíželi zvenčí mladý farář, kostelník a četní sedláci".
Po ukončení učitelových výpovědí shrnuli dotazující opětnými otázkami všechno, co učitel pozoroval vlastními smysly vyplývaly velmi podstatné události a sice :
1 Učitel viděl, jak plechový tácek spadl se stropu, když byl slyšel, jak na strop udeřil.
2. Učitel viděl, jak se konev s jedné strany podnožky zvedla a potom se zpět postavila na druhou stranu.
3. Učitel slyšel překlopení hrnce s barščí na etažerku a viděl pak, že hrnec byl převržen.
4. Učitel slyšel, když stál před domem, zvláštní cinkot.
5. Rovněž před domem slyšel učitel otřesení truhlou.
6 Konečně viděl učitel, když se po příběhu s válem s několika jinými vracel do světnice, že se Ostafi pokřižoval. Zjistil, že Ostafi měl krvácející ránu na hlavě, po níž ještě nyní zůstala jizva. Dopadnutí válu na hlavu Ostafiho učitel tudíž sám neviděl.
Potud zní první zpráva.
Spiritistická revue 1925 č. 10
Pokračování ve spiritistické revue pravděpodobně nevyšlo. Jedině tedy čerpat z časopisu "Das neue licht" ale s největší pravděpodobností šlo o projev ducha, který zřejmě chěl na něco upozornit. Pokud by se použilo spiritoskopu (spiritistické desky) duch by mohl uvést o co mu jde. A strašení by přestalo. Nebo se stává, že duch tam dříve žil a nové majitele chápe jako vetřelce. To se stává často.
Ve skupině přítomných často bývá medijně nadaná osoba. Často je to nevědomně ale i přes to z ní duch čerpá živoní sílu, jejíž pomocí uskutečňuje zmiňěné projevy. V tomto případě to vypadá na Lenorku, ale s jistotou nic tvrdit nelze. Madooc Wayfaarer.
Podobné příběhy si můžete přečíst zde:
nebo
nebo
Tenkrát mi našli v bytě štěnici. 
2025 ©